Každoročně předkládá vedení Masarykovy univerzity akademickému senátu tzv. aktualizaci dlouhodobého záměru. Jejím smyslem je zpřesnit cíle univerzity pro příští kalendářní rok. Rektor Mikuláš Bek považuje za absolutní prioritu přenastavení personální politiky.
Jaká je role dlouhodobého záměru v budoucím směřování univerzity?
Dlouhodobý záměr je základním strategickým dokumentem univerzity. Povinnost zpracovat takový materiál na pětileté období nám ukládá zákon. I kdyby to ale nebyla povinnost, je to nutnost. Je totiž jasné, že instituce naší velikosti, s tisíci zaměstnanců a desetitisíci studentů, musí explicitně formulovat své strategické cíle a popsat cesty, jak jich chce dosáhnout. Musíme si stanovovat priority, ať již s ohledem na omezené finanční zdroje, či na omezené vlastní síly. Musíme vědět, čeho chceme dosáhnout, proč a jak. To říká náš dlouhodobý záměr na období 2011 až 2015, který je výsledkem široké diskuse napříč univerzitou.
Jaká je hlavní idea poslední aktualizace, kterou v říjnu schválil akademický senát?
Je třeba zdůraznit, že aktualizace dlouhodobého záměru se soustředí jen na určitá dominantní témata. To, že se dokument určité oblasti nevěnuje, neznamená, že se jí nebude zabývat vedení a že se tato oblast nemá rozvíjet. Chtěli jsme ale zvýraznit to, co bude naší prioritou. Zatímco letos se takovou nejvyšší prioritou stala podpora výzkumu realizovaná cestou vnitřní grantové agentury, v příštím roce to bude úsilí o kvalitu studia na univerzitě. Cesta k tomuto cíli vede přes vytváření transparentních legislativních podmínek pro fungování studijních oborů, posilování zpětné vazby od studentů a zlepšování personální politiky univerzity.
Na jakou situaci ve vývoji vysokého školství těmito kroky reagujete?
České vysoké školství má za sebou poměrně dlouhé období expanze. Nyní budou počty studentů vzhledem k demografické situaci postupně klesat. To je vhodný čas k tomu, abychom se pokusili korigovat některé negativní důsledky předchozího rychlého „zmasovění“ – na jednoho učitele zkrátka připadá v mnoha oborech příliš mnoho studentů.
Poměrně překotně se vyvíjela i struktura studijních oborů a programů. V období poklesu či stagnace je možné a potřebné pokusit se o reflexi a nastavení standardů, které zajistí, že budeme v nadcházející ostřejší soutěži o studenty posilovat své postavení mezi českými vysokými školami i v mezinárodním měřítku. Tím se také připravujeme na očekávané změny procesu akreditace, která se s velkou pravděpodobností i při vší nepředvídatelnosti české politiky posune díky legislativním změnám směrem k institucionální akreditaci, tedy k modelu, v němž centrální autority státu ověřují vnitřní systém zajišťování kvality univerzity, ale již nedozírají na jednotlivé studijní obory.
Který cíl považujete za absolutní prioritu?
To není otázka, na kterou se mi snadno odpovídá, ale kdybych měl zvolit mezi těmi deseti nejvyššími prioritami tu „absolutní“, řekl bych, že je to vytvoření společné celouniverzitní koncepce personální politiky. Jsem přesvědčen, že potřebujeme jasnější společná pravidla hry, ať již jde o problematiku etických předpokladů pro výkon akademické dráhy, způsob odměňování, prodlužování smluv na dobu určitou, standardů výběrových řízení nebo otevírání univerzity zahraničním učitelům a vědcům. Pokud legislativní záměry ministerstva školství budou naplněny, budeme se zabývat také implementací tzv. funkčních míst. Personální politika je pro další úspěšný rozvoj univerzity absolutní prioritou, a to s ohledem na naše velké infrastrukturní projekty i s ohledem na naši atraktivitu pro budoucí studenty.
