Přejít na hlavní obsah

Opráski deformují jazyk, ale přitahují k historii

Autor Oprásků sčeské historje přijel na autogramiádu do Brna. Co si o jeho díle myslí odborníci na historii a češtinu?

Zmikund alias Jaz.

Asi stohlavý had lidí se včera před půl sedmou večer vinul brněnskou Kobližnou ulicí. Ne, nikdo z nich nestál frontu na exkluzivní svařené víno, které by se prodávalo na trzích na náměstí Svobody. Všichni ti lidé si přišli do Mahenovy knihovny pro knihu nebo podpis jejího autora. Konala se tam totiž beseda s tvůrcem internetového fenoménu, komiksu Opráski sčeskí historje.

„Baví mě ten styl humoru. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na jazyk, kterým jsou Opráski napsané, ale dnes si znovu čtu i ty staré a směju se jim, jako bych je viděla poprvé,“ popsala svůj vztah k netradiční literatuře Radka Šimková, absolventka němčiny a žurnalistiky na Masarykově univerzitě.

Pro ty, kdo neví, o čem je řeč, krátké vysvětlení: Opráski jsou vyobrazení o čtyřech oknech, které dohromady tvoří kratičký komiksový příběh přibližující určitou historickou událost. Autor ho, jak ilustruje název, píše zdeformovaným jazykem, což dává vzniknout zcela novým slovům a jejich tvarům. Například někdejší král Zikmund Lucemburský, jenž se stal hlavním symbolem díla, tak v minipříbězích zásadně vystupuje pod jménem Zmikund.

Číst lze barevné obrázky na internetových stránkách nebo na Facebooku, kde už komiks nasbíral přes 28 tisíc fanoušků. I díky tomu dostal autor nabídku na knižní vydání, se kterým teď cestuje po republice.

V Brně včera prozradil třeba to, že tady šest let žil, což je ale jedna z mála věcí, které se o jeho identitě ví – tvůrce si nechává říkat Jaz, ale na veřejnosti (třeba i v televizním vysílání) vystupuje pouze s maskou Zmikunda.

„Jak vznikají Opráski? Jeden už čeká na zveřejnění rok, ale některé vyjdou ještě ten den, kdy je namaluju,“ prozradil autor brněnským fanouškům. Ačkoliv ho někteří příznivci nabádají k tomu, aby se častěji věnoval i aktuálním událostem, v Brně včera řekl, že se i do budoucna hodlá zaměřovat především na historii.

Komiks má vedle příznivců i své zaryté odpůrce. „Kazí češtinu,“ říkají jedni. „Deformuje historii,“ stěžují si zase druzí. „Kdybychom se na to dívali z tohoto pohledu, museli bychom kvůli deformování dějin stejně napadat i historické romány,“ oponuje kritickým komentářům Jana Hrabcová, doktorandka z historického ústavu filozofické fakulty.

Sama čte komiks s nadšením už několik měsíců. „Jistě, musíme ho brát s rezervou, do čtyř oken nejde dostat všechny podrobnosti. Podle mě je to ale skvělá forma popularizace. Občas se objevují témata, která lidé úplně neznají, a pak píšou, že je autor donutil si podrobnosti dohledat,“ sděluje Hrabcová.

Radka Šimková její slova potvrzuje. „Studovala jsem filologii, baví mě jazyk, ale na historii jsem nikdy nebyla. Kvůli tomu, co jsem si přečetla v Opráscích, jsem si ale spoustu věcí našla. Nevadí mi to,“ řekla.

Komiks má vedle příznivců i své zaryté odpůrce.

Podle Jakuba Maruše, doktoranda z ústavu českého jazyka na filozofické fakultě, nelze mluvit ani o deformování češtiny. „Jazyk, který autor používá, je příšerný, ale nevnímám to jako samoúčelné. Záměny písmen dávají příběhu významy navíc,“ uvádí Maruš, který nezaznamenal ani pobouření mezi jinými odborníky. Spíš naopak. „Jde do jisté míry o generační záležitost, ale většinou mám pocit, že se i odborníkům komiks líbí. Kolegové z ostravské univerzity ho mají dokonce vylepený na zdech chodby.“

Češtináře totiž zajímá, k čemu takové hrátky s jazykem mohou vést. Maruš zmiňuje třeba zvyk autora psát v některých slovech s „j“ háček před samohláskou či nad ní (například slovo „jako“ v podobě „ˇako“, případně „jeden“ jako „ěden“) či sousloví „se stim smiř“. „Se je takzvaná příklonka, která by se na začátku věty vyskytovat neměla, ale v mluveném jazyce se takto poměrně často objevuje. Je to trochu vzpoura lidí, byť možná nevědomá, proti spisovnému jazyku.“

Některé zkomoleniny už se mezi fanoušky uchytily tak, že je zařadili do svého slovníku, což je vidět třeba v neformální internetové komunikaci. Že by v podobném jazyce vzniklo nějaké větší dílo, ale Maruš nečeká. „Souvislý text takto asi nikdo napsat nedokáže. Lidé by navíc tvůrce hned obvinili, že kopíruje,“ domnívá se češtinář. Originální není ale ani Jaz, sám se inspiroval u některých anglických internetových komiksů.

Hlavní novinky